Pláň Tortilla

Jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četla... hodí se do každého ročního období... na jaře díky ní začne srdíčko tát, na léto je jak stvořená, na podzim zahřeje a v sychravé zimě dokáže navodit atmosféru léta... miloučká knížka, která stojí za přečtení...

Je miloučká, ale i zarážející a smutná. Mně příjde poněkud depresivní v jistém ohledu, avšak její podstata je skutečným obrazem života. hodnotím ji kladně.

Kniha byla naštěstí natolik humorná a odlehčená, že jsem konec ustála skoro bez slz. Steinbeckovi svatí hříšníci se pro mě stali nezapomenutelnými...

Nejdřív jsem nevěděla, jestli jsou mi hlavní hrdinové sympatičtí nebo ne. Ale později se mi zalíbili. Krásná knížka o životě.

Pláń Tortilla je naprostej skvost. strašně se m líbilo, jak si "Dannyho parťáci" užívají bezstarostného života a jediným denním progamem je sehnat co nejvíce vína, nějaké to jídlo, probrat drby se svými přáteli a prostě si užívat (vladtně téměř bez peněz). Navíc je zajímavé, jak si každou vylomeninu nebo krádež dokážou ospravedlnit, tak, že to ve finále vypadá, že vlastně "poškozenému" ve skutečnosti pomáhají :))). Nádhera...vyloženě optimistická kniha, která se nkdy nemá šanci omrzet.

Dobře to popsal Marduk. Přátelé si seženou prachy na demižónek vína a v klídku popíjí. Nejsou to rozhodně žádní andílci, ale všechny nekalosti si chytře ospravedlní. Ale když je třeba vyrazit někomu na pomoc, neváhají. Jsou to vlastně takoví milí bezdomovci. Při čtení téhle knihy jsem si říkal, že není nic moc, ale po přečtení mi najednou došlo, že je hodně dobrá.

Zkrátka chuťovčička! Aniž bych to věděl, tak jsem knihu střihu Pláň Tortilla přesně teď potřeboval! Poslední dobou jsem četl hodně komplikované a přemýšlivé věci, což si občas vyžádá nějaké oddechové proložení. Od Johna Steibecka jsem to však nečekal. Jeho knihy jsem si oblíbil spíš pro vztah k přírodě jeho postav, moudrosti, chytrosti a někdy i díky realističnosti a dobové skutečnosti. Pláň Tortilla mi tak ke knihám, které jsem od něj četl moc nepasuje. Mezi jeho stěžejní díla řadím jednoznačně Hrozny hněvu a Na východ od ráje, což jsou sice místy více či méně vtipné romány, ale na humoru nejsou v žádném případě postaveny. To zase Pláň Tortilla ano! Když se nad tím zamyslím, tak díky charakteru a celodenním režimu hlavních postav se tato kniha a na ničem jiném ani založit nedala. Během čtení zážitků Dannyho a jeho věčně opilých, veselých a v jádru předobrých přátel jsem se bavil opravdu dobře, ani nevím kdy mě naposledy kniha donutila tak často k smíchu. Konec je sice smutnější, ovšem to tak nějak patří k životu. Tak jak všichni přátelé žili se žít věčně nedá a člověk jednou musí dospět. Je jedno jestli ve dvaceti nebo čtyřiceti. Přesto jejich způsob života je odzbrojující. Nechat se zbudit poledním sluncem, pokecat na verandě s kamarády, odpoledne někoho přechytračit a získat víno, sem tam se někam mrknout a večer zase zasednout s přáteli, no to je paráda, ne? Pláň Tortilla je přesně ta kniha, kterou vytáhnete u vody k zapálené cigaretě a plné sklenici vína. Nemusíte nijak zvlášť přemýšlet a jen se necháváte unášet dokonalými příběhy, které navíc píše jeden z nejlepších spisovatelů dvacátého století.