Hotel New Hampshire

Ještě lepší než Garp!!!!

Souhlasím s Kaminkou!!!

Přidávám se :-)

Na tuhle knížku jsem se těšil, ale obrovsky mě zklamala. Irving pojal Hotel New Hamsphire jako sled historek jedné (víceméně) pošahané rodinky. Její členové potkávají další divná individia (člověk převlečený za medvěda, znásilněná holka s falešnými zuby, terorista co píše porno...). Všem dohromady se dějí hodně podivné věci, přednášejí své monology a zamýšlejí se nad věcmi, ke kterým má možná autor nějaký vztah, ale vy zůstáváte zcela mimo hru. Z celého příběhu jsem měl podobný dojem jako z první povídky v Garpovi (Penzión Grillparzer) - ta ale byla krátká a věděl jsem, že po ní bude následovat další zajímavé vyprávění. Hotel New Hampshire je poskládán z groteskních minipříběhů, které mne prostě neoslovily. Musel jsem hodně bojovat, abych to zvládl dočíst. Irving umí psát, ale jen geniální autor si může dovolit psát blbosti, aby mu to čtenáři žrali. Irving geniální není; tahle knížka by zasloužila seškrtat na polovinu, zbytek je blábol, ze kterého mám navíc pocit, že autor vykrádá sám sebe. Kdo od Irvinga zatím nečetl nic, ať si připočte 20%.

Toto je první knížka, kterou jsem od Irvinga četla. Moc se mi líbila a držela mě až do konce. Věřím, že se mi bodou líbit i další knihy, pokud bodou mít stejný spád a budou mít co říct. Doporučuji k přečtení.

Nečekala jsem, že tato kniha zapůsobí na mě tak depresivně. Jistě, autor vkládal několik vtipných scén, ale celé to bylo pro mě symbolem toho, že sny člověku stále unikají a vše je jinak, než chceme, aby bylo. A tak se plácáme životem v naději, že vše se někdy zlepší. Štěstí dosáhneme až tím, kdy najdeme svého "medvěda", kdy najdeme někoho, kdo je ochoten projít s námi všemi nástrahami života.
Třikrát mě tato scéna dohnala k slzám a takové knihy mám nejradši.

Hodně, ale opravdu hodně dobrá kniha! Garpa jsem četl taky, ale Hotel NH je lepší. Na jednu stranu jsem se bavil, málokdy se stane, že se u knihy nahlas směju, na druhou stranu to bylo mnohdy až překvapivě hluboké a nostalgické. Těžko popsat tu směsici faktů a výmyslů, nadsázky, citů a pocitů, kterou se Irvingovi povedlo namíchat, ale výsledek je opravdu vynikající. Obdivuji autorovu fantazii, obdivuji otevřenost a výřečnost, jak v popisu sexuálních scén, tak v mluvě postav. A v neposlední řadě obdivuji taky práci překladatele, protože přeložit tuhle jazykově velmi hravou knížku do češtiny a zachovat původní smysl slov muselo být velmi náročné.

Tak vám nevím. Knihy Johna Irwinga mám rád a dosud jsem nebyl zklamán. Zpočátku se mi líbil i román Hotel New Hamshire, i když styl vyprávění typu „příběhy mojí divné rodiny“ mi moc neseděl. Přesto však příběh obsahoval vše, co ostatní Irvingovy knihy: svérázné až úchylné postavy, medvědi, krejčovské figuríny, Vídeň či vycpaná zvířata.
Po první polovině románu a přesunu do Vídně však příběh ztrácel šmrnc a čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc mě přestalo zajímat, jak vše skončí. Jediné, co v této fázi vybočuje z průměrnosti je pomsta na Chipperu Doveovi. To je scéna, která mě opravdu bavila a dokazuje, jakou má John až nadpřirozenou fantazii a smysl pro absurdnost.
I když mě některá kniha bavila nebo ne, byl jsem zvyklí psát delší komentáře, ale u Hotelu New Hamshire nějak nemám, co napsat. Dal jsem tomu čas, ale prázdnota přetrvává. Bude to asi tím, že mi kniha přišla celá taková nijaká. Samozřejmě i v tomto románu jsou silné momenty, především v první půlce, avšak chybí mi smysl příběhu a nadstavba v podobě informací, o kterých jsem neměl ponětí. Knize tak chybí až příliš kladů, kvůli kterým vlastně čtu.
Jelikož se mi od Johna Irvinga zatím všechny knihy moc líbili a tím pádem mám od jeho románů velká očekávání, je moje hodnocení nespravedlivé, ale to se nedá nic dělat. Zkrátka považuji Hotel New Hamshire za nejslabší knihu od Johna Irvinga, jakou jsem zatím četl.