Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Očekávání byla veliká, bohužel se nevyplnila. Čekala jsem větší vtip, dost mi vadila prvotní vulgarita a celkově mi kniha přišla dosti absurdní. Paradoxně ale čím déle jsem jí četla, tím se mi líbila více a na konci se dal nalézt i ždibec romantiky Nápad zakomponovat staříka do velkých světových událostí připomíná Forresta Gumpa či Járu Cimrmana a nutno říct, že u obou zmíněných humor funguje lépe.

Docela veselá slátanina, směsice absurdních zážitků hlavního hrdiny v průběhu sto let...určitě absurdnější než Forrest Gump. Celkově kniha je právě proto vtipná jak je celý příběh absurdně zamotaný a určitě si našla už své obdivovatele.

Ano zasmál jsem se, ale že bych se válel smíchy po zemi, to ne. Ke konci už mě to i trochu nudilo. Vlastně to bylo stále stejné opakované téma až do konce.

Souhlas s komentáři, četlo se mi to sice dobře, ale inspirace Forrestem mi přijde příliš okatá a celé to je dovedeno do naprosté a totální absurdnosti. Ten příběh "ze současnosti" mi nakonec bavil více.
Docela vtipné mi přišlo použití první a poslední kapitoly.

Na začátku jsem se párkrát smál i nahlas, a to se mi u knih nestává. Postupem času to trochu upadalo, ale líbily se mi ty zážitky specialisty na výbušniny Alana Karlssona. Ta jeho setkání s prezidenty a diktátory - člověk s ním proletí půl století světové historie. Co se vulgarit týče, tak mi nadužívané nepřišly, naopak tam byly trefné a vtipné. Na odlehčení a zasmání dobrá kniha.

No nevím, očekávala jsem více, když je to tak velice chválená kniha. Našroubovávání staříkových zážitků na historické okamžiky v průběhu století, mi přišlo mnohdy až přehnané, za každou cenu. Navíc jsem se i docela ztrácela ve všech těch přezdívkách a švédských jménech. Nic moc, bohužel.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je příběhem stoletého staříka, který prostě vylezl z okna a zmizel - vydal se na další, ze svých četných dobrodružství. Během jeho útěku z domova důchodců je čtenář baven nepochopitelnými situacemi, které se Alanovi, stoletému staříkovi, přihodí, a které dokáže s nadhledem vyřešit. A aby si čtenář nemyslel, že Alan je nějaký starý blázen, tak dobrodružná cesta je protkána retrospektivou, kdy se dozvídáme o Alanových pokusech s dynamitem, sestrojení atomové bomby, práci v gulagu, práci pro CIA atd. atd. No prostě za sto let se toho dá stihnout hodně...

Absurdní - no to právě má být absurdní :) Líbilo se mi to dost - prostě úlet..

Musím dát za pravdu dřívějším komentářům. Kniha se čte dobře. Je to vysloveně lehké čtení do vlaku nebo na dovolenou. Konstrukcí obsahu velmi připomíná Forresta Gumpa. Dvě dějové linie, kdy jedna popisuje soudobé dobrodružství, druhá představuje život hlavního hrdiny Alana Karlssona v rozmezí jednoho století. Sem tam se člověk zasměje, občas kroutí hlavou. Celý kámen úrazu knihy vidím v nedostatku zápletky. Je to ten typ příběhu, kdy hlavní postava je konfrontována s problémem, rozhodne se něco udělat a udělá to. Konec epizody. Hrdina vyvázl bez následků, okolí s drobnými oděrkami. A toto se v knize zopakuje několikrát v různých obměnách. Prvních 150 stran mi přišlo zábavných, od půlky knihy už to byl bohužel předvídatelný sled událostí jak v retrospektivním vyprávění tak v "hlavní" dějové ose. Trošku mě zamrzelo, že se příběh nepřesunul na Kubu během kubánské krize, ač měl k tomu nakročeno. Alanu Karlssonovi v knize chybí vlastní osobnost. Je spíše souborem stereotipů, stejně jako historické postavy, se kterýma se setkává. Krom alkoholismu, dlouhověkosti a nezúčastněnosti na čemkoli politickém mu chybí jakákoli jiná charakterová vlastnost. Působí to celé jako by Alan byl Deus ex machina celé knihy a vyprávění sledovalo pouze jeho. Zbytek dramatu byl vystřižen. Škoda, začátek byl zábavný, střed stagnoval a konec nevýrazný, spíše rychle useknutý než mistrně vypoentovaný. Za mě lepší průměr.