Měl jsem štěstí na lidi
Jan Solovjev v knize Měl jsem štěstí na lidi vzpomíná na známé osobnosti.
Publikace, kterou máte v rukou, je výrazem výtvarníkova vypravěčského umění, jež tvoří
„curriculum vitae“ malířovy osobnosti a řada vzpomínek na známé i méně známé postavy, s nimiž
se setkal a setkává. Kniha svědčí o hluboké autorově vzdělanosti. Vyzrálé autorovo vypravěčství
svědčí o jeho malířském smyslu pro ozvláštňující detail, o výstižnosti jeho charakterizačního
umění, o schopnosti epizodou postihnout celý problém. Pro značnou část čtenářů je
cenné zanícené i kritické zachycení dobové atmosféry, kterou nezažili, ale jež je nezbytnou
součástí historické paměti. Radost z vyprávění a jeho šťavnatost se střídá leckdy s aforističností
i občasným smyslem pro náznak a tajemnost. Solovjev dokáže nasvětlit známé osobnosti
nečekaným, nicméně výstižným pohledem, který vyplývá z jeho dlouhodobých dušezpytných
znalostí. Ty jsou zřetelné i z autorova smyslu pro odhalení vlastního nitra.