Krajina posedlá tmou
Široké masy byly jako u vytržení. Oči všech účastníků byly vytřeštěné, panenky rozšířené, nehybné. K jejich smyslům stále doléhaly podivné fascinující orgie, odehrávající se v soudní síni, otevřené veřejnosti. Navíc byly soustavně uchvacovány periodicky se vynořujícími "Fantomy". Nechávaly se strhnout divokým chlystovým křepčením, které nabývalo stále obludnějších rozměrů.
"Můj soused má jistě mnoho společného s vampýry," ozval se kdosi z davu.
"Zabít ho! Ubít k smrti! Rozdupat! Vymést ze světa!!"
"Jeho sestra má podivné oči! Kdoví, jestli k nim taky nepatří."
"Babička se chodí dívat na starou ikonu na půdě," udával jiný hlas.
"Rozbít! Spálit. Rozmetat! Vymést ze světa!!"
Jako zhoubná epidemie se šířila vlna udávání a stíhání každého pro sebenepatrnější odlišnost od ostatních. Každý byl pronásledován všemi.