Neplakala jsem, když táta zemřel
Zavinila čtrnáctiletá Olivie otcovu sebevraždu přiznáním, že ji sexuálně zneužívá? Tento problém trápí hrdinku v okamžiku, kdy se s ní čtenář seznamuje na prvních stránkách knihy, která obletěla celou jižní polokouli a přes Švýcarsko se dostává i k nám.
Švýcarka Iris Galeyová, která žije na Novém Zélandu, v románě Neplakala jsem, když táta zemřel s nevídanou otevřeností nastolila tabuizovaný a mlčky obcházející problém incestu, s kterým se oběti, ale ani nejbližší okolí a společnost neumějí dosud vyrovnat, a zároveň poodhalila dno lidské hanby, bolesti a zoufalství.
Oliviiny útrapy prohlubuje také necitelnost nejbližšího okolí, zejména matčina nevšímavost. I její další život je plný napětí. Navzdory tomu, že nakonec dosáhne osobního štěstí, trpké a ztracené dětství zůstává pro ní tou nejsmutnější vzpomínkou.