Eseje: zamyšlení nad Sainte-Beuvem
Soubor šestnácti esejů, který byl mnoho let po autorově smrti rekonstruován z jeho pozůstalosti, není dílem okrajovým, ale zajímá v Proustově tvorbě mimořádné postavení. Eseje, které psal v letech 1908-10, měly být původně literárněkritickou knihou, doplnil je však o studie vzpomínkové, psychologické. Právě z nich se vyvinul typický proustovský styl, v němž se prolínají prvky vypravěčské, lyrické i esejistické. V Esejích jsou rovněž načrtnuty postavy a témata, která našla svůj konečný tvar v Hledání ztraceného času, a jsou tak přípravnou knihou k tomuto Proustovu stěžejnímu dílu.