Čtrnáctero zastavení
Pozdní knihy vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (o F. X. Šaldovi, Vladislavu Vančurovi, Jakubu Demlovi, Františku Halasovi, Vítězslavu Nezvalovi, Vladimíru Holanovi a Jiřímu Kolářovi), Osmero zastavení (doplněno o Františka Tichého) a Čtrnáctero zastavení (dále rozšířeno o Jana Čepa, Viléma Závadu, Jana Zahradníčka, Josefa Floriana, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého) nepsal ani tak literární badatel, jako spíše básník a psycholog, jenž každý portrét pojímá jiným způsobem. Tematicky jsou jednotlivá zastavení výpovědí o osobních vztazích nejen mezi vzpomínajícím a obdivovanými tvůrci, ale především mezi nimi navzájem. Fučík píše s přímočarou pravdivostí i o jejich slabostech, v hloubi však odhaluje jejich osobní a uměleckou velikost a touhu po lidské sounáležitosti.