Jak jsem se stal hlupákem
Antoine, ústřední postava románu, je mladý muž trpící extrémní inteligencí a citlivostí, která mu znemožňuje bezstarostně se radovat ze života. Dochází k názoru, že hloupí lidé to mají na světě mnohem jednodušší. A proto se jednoho dne rozhodne, že opustí kruh intelektuální elity a blaženě se zahrabe do bahna průměrnosti. Jenomže jak na to? Se směšnou systematičností se snaží stát alkoholikem, poté navštěvuje kurzy sebevraždy a nakonec navštíví svého dětského pediatra, který mu předepíše Heurozac (spojení slov „heureux“ – šťastný a „zac“ jako klasické koncovky antidepresiv). Tento prášek konečně utlumí Antoinův zduřelý intelekt. Zahalen do heurozacového oparu překvapivě lehce vklouzne do světa konzumu - vydělává spoustu peněz, utrácí za nevkusné a drahé zbytečnosti, navazuje povrchní přátelství. A konečně se cítí šťastný a bezstarostný. I když ho nejlepší přátelé nakonec drastickou metodou donutí vrátit se k původnímu stylu života a myšlení, přesto byl celý proces nutný, aby Antoine pochopil, jak žít v unifikovaném světě, když z něj trčíte jako tovární komín.