Dítě: pastel
Život dítěte za Prahou, v Podolí, prostřed matoucích rodinných poměrů, jež v očích dítěte nabývají až něčeho tajemného. Autorka nevypravuje o vlastním dětství jako dvě výše jmenované; jen pozoruje malého človíčka, a všude cítíte sladký dotek lásky i bolestný dotek prožitosti, jež nedovedla se potlačit. Ale tón knížky je jasný a plný něhy; svět zde bohatě a důvěrně oživuje před očima dítěte; jen místy jsou tyto dětské oči nahrazeny očima dospělýma, a tu zaskřípne nedětská psychologie trochu nesouladně v lehké, kouzelně zmatené tkanině dětské představivosti. – Kromě této čistě poetické stránky má knížka Lily Bubelové ještě jednu kladnou hodnotu: totiž pedagogickou. Každá mladá matka mohla by se poučiti sličnými a životně moudrými hovory, které “mamička” vede se svým nevlastním dítětem. Zde najdete poetické učitelství, láskyplné a zábavné nabádání, školu života v pohádkových záminkách. To myslím je druhý účel knížky vedle onoho sebrati dokumenty výjimečně bystré dětské duševnosti. Není to dětský román, ale polo anekdotář, polo výchovný příklad, a v obojím smyslu jemná a vážná knížka.